Mám ráda hloubku a čistotu poznání. Díky své zkušenosti s vyhořením neúnavně zkoumám své tělo a ducha, spojení s Nebem a propojení se Zemí. Učím se rovnováze. S pokorou uctívám posvátné chvíle života a věřím na zázraky.
Své poznání prozpěvuji do světa, propojuji s hudbou a nástroji, které oblažují duši. Tvořím krásu. Nejsem v tom sama, kromě nástrojů si na pomoc přibírám hlínu a přírodu.
Prošla jsem si vyhořením, totálním vyčerpáním, kdy jsem skončila v léčebně, protože jsem nemohla už vůbec nic. Přidaly se panické ataky a velký myom v děloze. Bylo mi 34, měla dvě malé děti, dvě práce, ve volnu zpívala ve filharmonii a byla plně v mužském modu. Z vyhoření jsem neprve vinila svoji profesi, jsem právnička. Až s odstupem jsem pochopila, že za to nemůže právo, ale moje vlastní nastavení.
Nejprve jsem chtěla z práva odejít a věnovat se terapiím, koučování, ženským kruhům, ve kterých jsem shledávala, díky své cestě z vyhoření, smysl. A paradoxem je, že právě moje profese mě naučila v životě integrovat nové, vidět své vlohy, vnímat své hranice i to, že to nejsem jen já, ale že je konáno skrze mne. Dnes neodporuji. Naopak. Nastavení, které jsem si zvolila, mi dává prostor pro ženské plynutí, nadechnutí, dočerpání sil i tvoření, vytváří finanční zázemí pro natáčení hudby i učení se tomu, co mě zajímá pro práci s tělem i na duchovní cestě. V mém životě tak uvnitř i navenek vyrovnávám oba světy, ženský i ten mužský.
S hudbou jsem spajata od dětství. Jako maminka jsem se věnovala sborovému zpěvu. Nejprve v dětském sboru Kantiléna a pak v Českém filharmonickém sboru Brno. Procestovala jsem svět a zažila dechberoucí chvíle, kdy se všichni spojí v jedno - hudebníci i posluchači - zastaví se čas a je jen hudba. Miluji Dvořákovu Sabat Mater, Verdiho Requiem, Orffovu Carminu Buranu i greagoriánský chorál. Byla jsem zvyklá na tu nejvyšší kvalitu, dokonalou interpretaci předepsaných partů. Sborovému zpěvu byl podřízen můj osobní život. Vše změnilo mé vyhoření. Na 7 let jsem hlas zamkla. Tělo mě nepustilo, abych se vrátila ke sborovému zpěvu, do starých kolejí.
Změna přišla po operaci dělohy. Na Pálavě jsem uviděla poprvé shruti box a jasně zavnímala, že toto je moje cesta, abych mohla opět zpívat, znít a skrze svůj hlas poléčit svá ženská zranění. Noty a partitury vystřídala dříve obávaná improvizace, naučenou formu přirozený hlas, který se více usadil v těle, orchestr vysřídal shruti box a mým koncertním sálem se stala louka, posluchačem matka Zem.
První CD, vydané v roce 2017, bylo písní mého srdce a bylo završením mé devítileté cesty k sobě. Bylo to jako pohádková cesta, za překážkami dary, poznání, pochopení. Měnila jsem se já i mé vztahy.
Nejprve jsem chtěla napsat knihu, inspirovat svým příběhem ženy, místo knihy vzniklo zvláštní souhrou okolností a podporou přátel CD. Jednotlivé písně jsou jako její kapitoly, dílčí kroky na cestě k sobě. Stačí se naladit a pak psát svůj příběh.
Ano, moje hudba je hlavně pro mně, pro moje uzdravení. Někde však vnímám hloubku a přesah toho všeho čím jsem prošla, a proto se o svoji tvorbu dělím. Sdílím ji s Tebou a ze srdce si přeji, aby má hudba i písně hladily Tebe stejně jako mne.
Kéž se ženy vrátí k sobě, opět oživí své ženství v plné síle i pokoře. S láskou k sobě i k mužům. Žena je láska a láska hory přenáší. I na tobě záleží.
Vyšlapávám cestu a svým životem inspiruji.
Neoživuji staré ale přináším nové z hloubky kořenů.
Podporuji sebe i ostatní na cestě k vlastní duši a k Zemi.
Podílela jsem v roli průvodkyně na pořádání těchto akcí pro ženy:
Na cestě mě podporovalo mnoho moudrých průvodců, děkuji jim za vlídné vedení, vhledy, které mi umožňují jít pravdivě k sobě blíž a blíž.
Pevným pilířem mého života a tím, kdo mě vrací pevně na Zem je můj muž, se kterým žiji 25 let. Muž, který v lásce kráčí vedle mne a ustál všechny mé proměny, což není samozřejmostí. Na našem společném životě mohu každý den vidět, že ta cesta má smysl, byť je někdy "bolavá". Tvořit harmonický, bezpečný a krásný domov plný lásky uvnitř sebe i venku, pro sebe i své děti, stojí za to.